Před několika dny uvedla média příběh řidiče, který při filmování sněhové bouře zachytil mobilním telefonem dech beroucí událost. Nahrávka ukazuje dvě tmavé postavy, které vstoupí do silnice a první z nich mává zdviženýma rukama směrem k muži v kabině auta. Noc byla tmavá a počasí nepříznivé - sníh, namrzající silnice. Muž zastavil, aby si mobilním telefonem nahrál tanec vloček nad temnou silnicí. Po chvíli spatřil v kuželu světla před vozem temnou postavu muže bez zřetelných rysů v obličeji, jak kráčí k autu. Postava pozvedla ruce a mávala s jasným úmyslem upoutat na sebe pozornost. Ve chvíli, kdy řidič sahal po klice dveří, postava zmizela beze stop. Hlavní aktér události tvrdí, že temná postava byl duch člověka, který na stejném místě před mnoha lety tragicky zahynu. Ti dva se dokonce znali. Varoval duch připoutaný k místu tragického úmrtí svého známého před další cestou? Hrozilo řidiči na cestě mrazivou nocí nebezpečí? Dokonce smrt? Pokud ano, dokázal duch to, co chtěl, řidič v cestě nepokračoval a přežil.
Jistě jste již nějaký podobný příběh slyšeli, možná četli.
Babička, která rodině krátce před smrtí slíbila, že dá po smrti zprávu o posmrtném životě, pokojně zesnula. Na jejím pohřbu dvakrát zhasly hořící kostelní svíce. Zcela bez příčiny. Ač kolem kostela panoval klid a mír, při obřadu blikala světla, elektřina vypadávala a účastníci mše shodně tvrdili, že venku snad musela řádit prudká bouře. Při ukládání rakve do hrobu se dvakrát z čistého nebe zablesko. Na fotografiích, pořízených na pohřbu se hlavou kněze objevily bílé plochy s neznámým textem.
Mladý havíř žil se ženou v domě, který byl kdysi používán jako hornický úřad. V tom domě se také ukládala těla horníků, zahynuvších při důlních neštěstích. Novomanželka zemřela mladá a muž si až příliš brzy našel novou ženu. Ta si domácnost přestavěla podle svých představ, přesunula nábytek, přerovnala porcelán ve skleníku. Než mladí manželé odjeli do lázní na svatební cestu, oznámili sousedům v domě datum příjezdu domů. Sousedy však brzo nepříjemně překvapil hluk z bytu v horním patře. Po několik nocí se v noci ozývaly zvuky, jako by někdo v opuštěném bytu stěhoval nábytek. Kroky, sunutí těžkých předmětů po podlaze, bouchání dveří. V domě se domnívali, že se manželé vrátili dříve. Ale kdepak. Když se mladí po týdnu vrátili, nalezli byt ve starém pořádku – vše bylo na místě tak, jako za života první hospodyně. Předměty v kredenci, skříně, vše na původním místě.
Dvě starší neprovdané sestra žily ve čtyřicátých letech ve velkém domě na severu Čech. Horní patro domu pronajímaly. Nestály mnoho o společnost, ale místa měly mnoho a peněz stálý nedostatek. Tichý, nenápadný, ale milý nájemník měl podlomené zdraví. Obě sestry o něj pečovaly, ale muž nakonec zemřel. Krátce po jeho smrti měly majitelky domu návštěvu. Hosté seděli v salonu, služka rozvěsila vyprané prádlo ve vytápěné kuchyni a šla spát. Společnost hrála do noci karty. Ticho, klid a pohoda maloměstského večera. Krátce před půlnocí vyrušil společnost zděšený křik. Služka, která vyšla na schodiště, spatřila postavu mrtvého nájemníka, stojící v hale domu. Bytost mlčky, ale naléhavě ukazovala ke kuchyni. Sestry ani hosté nikoho neviděli, ale když služebná stále tvrdila, že s kuchyní jistě není něco v pořádku, raději se zašli podívat. Ve chvíli, kdy vstoupili do místnosti, hořelo už prádlo, zavěšené nad kamny prudkými plameny. Stačilo málo, a oheň by obyvatele domu odřízl od hlavních dveří. Pár minut dělilo šest lidí od tragické smrti.
Poblíž Lomnice nad Popelkou se udál další záhadný příběh. Byl pozdní podzim, padal první sníh. Čerstvý majitel psíka vyšel na večerní procházku do polí, tam, kde hraničila s pásem lesa. Muž vypráví, jak několik desítek metrů přímo proti němu, vyšlo z lesa děvčátko. Dívenka byla asi osmiletá a pozornost poutala hlavně nezvyklým oblečením. Do chladného večera byla oblečená do lehkých modrých šatů bez rukávů, bílých botiček a v ruce neslo krajkovou pompadůrku. Působila jako ze starodávných časů. Pejskař vypráví, že dítě pozoroval jako svázaný, přes zvláštnost situace a osamělost dívky na ni ani nezavolal, nezeptal se, kam jde. Pejsek, který se jindy vrhal pro pohlazení ke každému, i cizímu člověku, se dál pletl pánovi pod nohy a na děvče nereagoval. Holčička prošla kolem nich a po pár krocích opět zmizela v lese. Muž s tísnivým pocitem spěchal domů, kde konečně pookřál a vyprávěl historku manželce. Praktická žena ho vyhubovala, jak jen může nechat běhat osamělé dítě venku, a tak nalehko. Přiměla manžela vzít auto a rozjeli se zpátky do polí, hledat to zvláštní dítě. Na místě, kde muž před pár okamžiky venčil psíka, našli ve sněhu jen otisky mužských bot a psích tlapek. Po dívce nezůstala v čerstvém sněhu doslova ani stopa. Manželé se s historkou svěřili až později a jen nejbližším sousedům. Báli se výsměchu, tak mlčeli. Ale starousedlíky příběh o dívce v modrém nijak nepřekvapil. Vídali ji prý v prvních chladných dnech už celá desetiletí.
Slyšeli jste vyprávět příběhy plné tajemna? Těžko uvěřitelné historky o přízracích, zvláštních náhodách a zprávách ze záhrobí? Zažila je vaše babička, její maminka, nebo sousedka? Dokonce vy sami? A máte pocit, že se nemůžete svěřit, protože si každý poklepe na čelo a doporučí vás k lékaři?
Nás vaše příběhy zajímají.
Napište nám, co jste zažili, slyšeli vyprávět, doslechli se. Nejzajímavější příběhy uveřejníme na našich stránkách. A pokud si nepřejete zveřejnit své jméno, uveďte to v dopise. Tentokrát se chceme věnovat především duchům a duším. Příště budeme pátrat třeba po setkáních s mimozemšťany. Povíme se o příbězích kleteb a uřknutí, zázračných uzdraveních a věšteckých snech.
Váš příběh adresujte na redakce@vykladzive.cz