Přivítejme jaro svátkem Imbolc
Rádi bychom vás na našich stránkách seznámili s pohanskými svátky, kterými my čarodějnice z Věštírny Květy Fialové uctíváme posvátnou přírodu, její Bohy a magickou sílu Země. Křesťanská tradice se sice pokusila svátky vymazat a překrýt svými, ale my se stále vracíme tam, kde přetrvala posvátná síla života. K svátkům Imbolc, Beltane, Lugnasad a Samain a k slavnostem slunovratů a rovnodenností. Seznamte se s prvním z nich, se svátkem Imbolc.
V té bílé, mrazivé realitě současných dnů se nám to asi moc nezdá, ale paní Zima už je za vrcholem své ledové vlády a slunce se chystá k návratu. Den předcházející prvnímu únoru, respektive poslední Úplněk před začátkem února, se podle keltské pohanské tradice slaví IMBOLC.
Je jedním ze čtyř velkých ohňových svátků, kdy keltové a dnešní wiccané zapalují ohně, ohníčky, svíce a louče k uctění bohyně Brighid. Mocná a velmi milovaná Brighid je trojjedinou bohyní, která se právě v čase svátku Imbolc stává ze staré, chladné zimní vládkyně pannou. Po týdnech spánku, odpočinku a rozjímání za dlouhých tmavých večerů, se mladá dívka chystá uvítat jaro, znovu se rodící běl a zeleň přírody, mláďata zvířat, světlo, život, naději…
Právě k uctění panenské bohyně šily dívky látkové panenky, které pak nosily jako dárky do sousedních vesnických stavení, aby v domech svých sousedů a příbuzných zajistily přízeň bohyně Brighid. A její dobré vůle bylo opravdu potřeba. Měla pod patronátem nejen panny a mladé ženy obecně, ale i všechny utlačované, chudé a bezbranné lidi. Ale největší péči věnovala bohyně kovářům a jejich žhnoucím výhním. A proto právě hořící plamen svíce nebo kahánek s knotem je dodnes symbolem oslavy svátku navracejícího se slunce. Nemusíte být praktikujícím mágem ani v sobě pracně hledat genetický otisk našich keltských příbuzných. Zapalte v tomto čase ve svém domově svíčku a připomeňte si spravedlnost a jistotu stále se opakujícího cyklu přírody.
Vy nemáte po ruce svíci? Nevadí, zapalte plamen ve svém srdci!
Vaše Noor