Kartami daný osud

Úryvek z rozhovoru našich kartářek, který vyšel v lednovém čísle Harpers Bazaaru.

Kartářky: Zdeňka Soukupová (Regina), Šárka Volná (Noor) a Marcela Košanová

Kartářkou se člověk rodí nebo stává?

Marcela: To, že někdo ráno vstane z postele, dá si nohy na zem a uvědomí si, že je čarodějnice, je směšné. Lékařem se člověk se rodí, nebo se jím stává? Stává, to je jisté. Ale je k tomu zapotřebí talent.

Zdeňka: Já si myslím, že kartářkou se žena rodí, akorát někdo ten talent rozvine, jiný si nadělá deset dětí, uvaří guláš a na to, že svítí měsíc, neber zřetel.

Marcela: Je to jako když se narodí génius s hudebním sluchem. Pokud nebude o svůj talent dbát, bude hrát maximálně na pohřbech. Pokud nebude denně cvičit, tak se nikam nedostane. Totéž je u nás, u čarodějek. Máme talent, se kterým jsme se narodily, tak se musíme stát čarodějkami.

Šárka: Nejenom kartářkou, ale člověkem s jakýmikoli mediálnímu schopnostmi, schopnostmi dotknout se toho, co přesahuje trojrozměrný svět, se člověk rodí. Podle mne je takových lidí mnoho, ale ne každý svůj talent rozpozná. Takže kartářka, dobrá kartářka, je člověk, který rozpoznal svůj talent.

Marcela: Já tedy zásadně nesouhlasím s pojmem "kartářka". Protože kartářka je ta, co vykládá karty, otáčí lístečky a dává dohromady souvislosti; čarodějka, to je správný název pro ženu, která pracuje s energií.

Jak poznám dobrou kartářku?

Marcela: Jak poznáte, že jste u dobrého doktora? Podle toho, zda se vám bude lépe dařit, či nikoli. Jestli lékař rozpozná vaši diagnózu a začne vás správně léčit. To je dobrý lékař. Kartářku-čarodějku, poznáte taky rychle, podle toho, že začne ne tím, co bude za čtyřicet let, ale tím, co je teď, co máte v duši. Je vlastně vaším psychologem.

Šárka: Pokud ji nepoznáte rovnou, tak k ní jdete na doporučení někoho, komu pomohla, komu vyšel výklad... Každý člověk je kromě toho nadán intuicí, takže bych doporučovala, aby dal taky na svůj pocit, jestli je mu s tím člověkem dobře, nebo jestli ho začne hned ve dveřích utiskovat, zastrašovat, manipulovat s ním...

Zdeňka: Dobrou kartářku poznáme i podle toho, jak jsme vůči ní otevření. Jestliže za něco zaplatím a chci slyšet: "Pepa vás miluje," a dozvím se, že ne a jsem naštvaná, pak je to k ničemu. Ke kartářce musí jít člověk upřímně, s vědomím, že bude uvědoměn i o svých chybách. A pak zhodnotí, jestli je dobrá - nebo jestli se on k tomu všemu postavil upřímně.

Šárka: Musí umět přijmout na otázku: "Miluje mne Pepa?" jakoukoli odpověď.

Pamatujete si, kdy jste vykládaly karty poprvé?

Marcela: Ještě jsem neuměla číst – napodobovala jsem svoji babičku. Jsem z rodu, kde se tohle umění předává z generace na generaci. Ona byla vlastně čarodějnice a protože se to tehdy nenosilo, tak se na národním výboru přihlásila, že šije podprsenky. A kdo si chtěl nechat vyložit karty, tak si musel dát ušít podprsenku, pěknou, prošívanou, se dvěma gumami. Měla v kuchyni šicí stůl se dvěma šuplíky; na nitě a na čarodějnické propriety. A taky notýsek a inkoustovou tužku, kam si zapisovala míry. Opravdu ke kartám jsem se dostala tak v sedmnácti letech, kdy mně začalo zajímat, jestli Lojza přijde na čaje a jestli mu nevadí, že mám brýle…

Zdeňka: Kamarádka byla zdravotní sestra v nemocnici, kam přivezli paní s nádory na mozku, kterou operovali. Jednou ji hledali na pokoji, hadičky vytažené, paní Broučková nikde; našli ji na záchodě jak kouří. „Tak dámy, jestli nebudu mít turka a cigáro, tak se mnou nepořídíte nic.“ Milé sestřičky ji vzali na sesternu, a tam začala všem vykládat karty. „Přijď, máme tady kartářku!“ neslo se kolem. Byla to taková mimozemšťanka, která sbírala na ulici psy a umísťovala je a my jsme jí, jako holky, pomáhali. A samozřejmě jsme každý den chtěli vědět, jestli mě Pepa miluje… A paní Broučková nás vykládání karet začala učit a když jsem si ověřila, že to funguje, tak mne to chytlo.

Šárka: Můj příběh je úplně prozaický. Když mi bylo asi dvanáct let, byly jsme s kamarádkami na táboře a jak už to tak bývá, bylo nás dvacet bab na pokoji, vyprávěly jsme si příběhy, vyvolávaly duchy a vykládaly karty… a já jsem najednou zjistila, že se docela trefuji – a tak to začalo.

Vaše Regina, Vaše Noor